10 věcí, které jsem se naučila během 6000km s cizím chlapem vedle sebe

Zatím jsem stále ještě nebyla schopna pochopit důvod, proč jsem vůbec něco takového udělala, jestli to bylo fakt moje vnitřní já, prahnoucí po dobrodružství nebo jsem prostě chtěla na chvíli utéct od myšlenek a přestat brečet do polštáře. Ať už byl důvod jakýkoliv, bylo to moje rozhodnutí, a přestože jsem byla chvílemi smutná nebo si říkala, co to kurva dělám, jsem ve finále ráda, že jsem něco takového absolvovala a jsem na sebe zas o trochu víc hrdá. Možná proto, že jsem si dokázala, že nemám problém se nacpat cizím lidem do auta, nebojím se, dokážu spát na hodně zvláštních místech nebo prostě jenom komunikovat. Bylo super stovce lidí říct svůj příběh a slyšet, že to všechno vidí stejně. A vím, že když tohle budu zas vyprávět někomu stejně open minded jako jsem já, tak bude prostě čumět, co ta holka během 27 let všechno zmákla, kde všude byla, co všechno zažila a v co všechno věří.

Pokračovat ve čtení „10 věcí, které jsem se naučila během 6000km s cizím chlapem vedle sebe“

Mistrovství ČR v autostopu

Představte si, že se jednoho dne vzbudíte a na Facebooku máte zprávu poslanou ve 3 ráno, člověkem, kterého vůbec neznáte.

„Ahoj, našel jsem tvůj profil na x-Challenge. Vypadl mi parťák na MČR v autostopu, které startuje příští sobotu, tak bych tě rad oslovil, jestli by jsi nevyrazila se mnou. Pokud by té zajímalo více informaci, tak rad predam, stačí se ozvat. Prosím o jakoukoli odpověď, jelikož bych dnes mel dat odpověď, jšestli se s někým budu účastnit.“

Zní to dostatečně creepy? Je to přesně to, jak začínají všechny horory a krimi seriály? Výborně. Asi jsem si právě buď podepsala rozsudek smrti nebo napsala ten nejbláznivější příběh, který si můžete představit.

2 cizí lidi. 10 zemí. 5000km. Nespočet cizích aut.

Asi mi ještě reálně nedochází, k čemu jsem se upsala. Možná to vidím jako něco absolutně bezpečného, celkem vtipného a dobrodružného. Možná jsem fakt hloupá. Nevím co budu dělat, až mi začne ten neznámý člověk vedle mě lézt na nervy. Protože já fakt nejsem asi easy type.

Špatná zpráva je ta, že jsem se dnes ráno probudila s horečkou, bolí mě v krku a asi bych měla místo balení spíš spát. Je to taková ta produkční nemoc, kdy moje tělo vypozorovalo, že už si může asi dát pauzu po tom celém šíleném půlroce a že má teď právo na to být nemocný. Super. Sežrala jsem paraleny, nasypala do sebe všechno co jde a uvidíme, jak to bude vypadat zítra ráno. Ale asi na to kašlu, pojedu klidně i s horečkou.