Hledání Aljašky – PART II: Amatér na cestách

Hledání Aljašky – PART II: Amatér na cestách

Sedla jsem si k dopsání druhé části roadtripu na Aljašku. Jenže tohle depresivní období a moje aktuální nálada způsobili, že při pohledu na první řádky jsem jen koukala, jak strašně zbytečný jsou. 

Ano, řeknou vám o tom, jak malá pražská cácorka ztrácela při pohledu na ty hory slova. Pokaždé jako kdybych něco takového viděla poprvé. Řeknou vám příběhy o komárech, medvědech a zbytečných turistických místech, o koupání se v řece a krásných jezerech zabarvených do tisíců odstínů tyrkysové. O veverkách tančících na střeše auta, či o přidrzlých chipmuncích. O tom kde spát, co vidět, kam nechodit, co jíst….. Jenže, občas jsou to jenom slova, kvanta slov, která neumí přesně vystihnout to, jak se člověk dokáže cítit. A pokud si už někdo dává tu práci, že to tady čte (ano, v roce 2020 čte blog o zážitcích z nemarketingového hlediska), tak nechci psát další robotické texty. Tohoto stylu komunikace je v dnešní společnosti dost. A proto jsem ten článek celý přepsala, abyste si zkusili představit, že jste já – a právě sedíte v autě vedle někoho, koho znáte osobně celé 2 hodiny. Vedle někoho, kdo ví, jak se jmenujete, a že budete celou cestu jíst těstoviny, ideálně utopený v obrovském množství sýra.

Ondra mě ráno vyzvedl u tety. Vjeli jsme na okruh, který nás za pár minut vyplivl za Calgary, přesně tam, kde se najednou před námi objevily Rockies. Já nervní, rozespalá, přemýšlející jen nad tím, že nějak si musíme začít víc povídat, jinak to bude blbý a otočíme to už v Banffu. Pokud mě znáte, víte, že ty prázdné konverzace nedávám. Neumím si povídat o počasí, o tom, co jsem dnes dělala, co budu dělat zítra a co plánuju na víkend. Já vím, že to je běžné, protože když o druhých nic nevíte, nechcete se asi hned začít bavit o svých nejdepresivnějších zážitcích a nimrat se v jejich minulosti či intelektuálních názorech na svět – přestože je to někdy tisíckrát zajímavější. Naštěstí právě jak se vyjede z Calgary a začínají Rockies, tak taky začínají Ondrovy příběhy o tom, jak lezl na Yamnushku, to je ta hora vpravo, a jak mu ta hora nakopala prdel, přestože se zdá taková easy. A že z té vlevo jsou krásné výhledy. A tamhle viděl grizzlyho, tamhle dostal radu, že až bude z té hory padat, tak na břicho, že je to prý větší pravděpodobnost přežití…….To nevím kdo vymyslel a řekl, ale dobře. Dejme tomu. 

Pokračovat ve čtení „Hledání Aljašky – PART II: Amatér na cestách“