10 věcí, které jsem se naučila během 6000km s cizím chlapem vedle sebe

Zatím jsem stále ještě nebyla schopna pochopit důvod, proč jsem vůbec něco takového udělala, jestli to bylo fakt moje vnitřní já, prahnoucí po dobrodružství nebo jsem prostě chtěla na chvíli utéct od myšlenek a přestat brečet do polštáře. Ať už byl důvod jakýkoliv, bylo to moje rozhodnutí, a přestože jsem byla chvílemi smutná nebo si říkala, co to kurva dělám, jsem ve finále ráda, že jsem něco takového absolvovala a jsem na sebe zas o trochu víc hrdá. Možná proto, že jsem si dokázala, že nemám problém se nacpat cizím lidem do auta, nebojím se, dokážu spát na hodně zvláštních místech nebo prostě jenom komunikovat. Bylo super stovce lidí říct svůj příběh a slyšet, že to všechno vidí stejně. A vím, že když tohle budu zas vyprávět někomu stejně open minded jako jsem já, tak bude prostě čumět, co ta holka během 27 let všechno zmákla, kde všude byla, co všechno zažila a v co všechno věří.

Lidé jsou opravdu hodní
Ono je to fakt jednoduché. Když nemá náladu, nechce se bavit, nevěří, nechce pomoci – prostě nezastaví. Ti, kteří zastaví, chtějí přesný opak a jsou hodní. Každý člověk má svůj příběh a minimálně se o něj chce podělit. Ve Švédsku jsme jeli s chlápkem, který dělá vikingské reenactmenty, s federálním agentem, s Arabem, který si to ve svojí audině dával 200km/h.

Ti, kteří cestují dokážou vidět svět jinak a dokážou respektovat druhé
Být zavřený v dětském pokojíčku, nepoznat nic jiného a žít v uzavřeném světě, kde se sice cítíme bezpečně, ale uniká nám zbytek světa i když si nalháváme, jak je ten svět otevřený, způsobuje jediné – nedokážete vnímat jiný pohled na život, jiný názor než je ten váš. Nechcete pochopit ani respektovat jiného člověka. Existuje jenom vaše pravda, váš svět. Každý člověk, kterého jsem takhle někde potkala, a že během 9 hodinové jízdy jsme dokázali mít docela deep konverzace, mi potvrdil jediné. Že nezáleží na tom, kdo jakým byl, ale jaký je ten člověk teď. Že existujou lidi, kteří jsou na tom o hodně hůř než já a svět na ně nezanevřel. Že v dnešním světě se cení právě ta odvaha zvednout se, jít a něco zažít. A následně pak se stejně otevřenou náručí přivítat toho backpackera nebo to přenést do všeobecnosti a jenom respektovat názor a pohled na svět někoho jiného, koho třeba máte rádi…

Někdy je lepší nezávodit a jet prostě scenic route
Ve finále mě totiž teď mrzí, že jsme kvůli času nejeli za Polární kruh, že jsem neviděla soby ani Santovu vesnici, že jsme moc pospíchali a možná jsme si to mohli více užít. Jet tou pomalejší, ale hezčí cestou.

Člověk se zbytečně moc bojí
Bojí se stopovat, bojí se odjet, bojí se, kdo mu doma zaleje kytky, bojí se, že ztratí svůj komfort a bezpečí, bojí se být tím kým je, rozcuchanej a bez makeupu..Já vím, že je to klišé, že to teď prohlašuje každej druhej bloger, kterej si myslí, jak ten jeho domeček z karet se nikdy nerozpadne a jak jeho impérium přežije všechno. Ale každej domeček z karet se jednou rozpadne, akorát se toho člověk nesmí bát. Osobně mi pomohlo představit si nejhorší možný scénář, smířit se s ním a říct si, že pokud bych se z toho dokázala vymotat, tak budu vlastně naprosto v klidu a v pohodě. Byla by ta situace horší než vše co se posledního půl roku dělo? I kdyby jo, vadilo by mi to? Možná jsem měla v sobě úplně potlačený pud sebezáchovy a říkala jsem si, že by to možná bylo i vysvobození. Tak jsem jela. Já měla od začátku teda zásadu, že si zkusím ty lidi proklepnou než k nim vlezu do auta, pocitově. Když jsem hned na Václaváku stopla chlápka směrem na Ústí, absolutně jsem ve finále nepřemýšlela, jestli je to ok nebo ne. Možná to je hloupé, možná to člověku dodává trocha adrenalinu. Možná je lepší jenom nad tím nepřemýšlet. Ve finále jsme jeli s neskutečně skvělými lidmi. Nebyl ani strach z jízdy, z komunikace, z toho co bude večer a za to jsem strašně ráda. A vlastně si začínám fakt myslet, že je lepší nad věcma nepřemýšlet. Zatím mi přemýšlení, čekání na správný okamžik a strach říct kdo jsem v životě nepřineslo nic super. A stejně tak jako neovlivním to, komu sednu do auta, neovlivním ani to, co si o mě ten daný člověk bude myslet. Ukaž kdo jsi a buď tě odveze 9 hodin nebo vyklopí na nejbližší benzínce. Jinak se budeš těch 9 hodin snažit a on pak stejně bude muset pokračovat doleva. A pak se budeš věčně užírat myšlenkou, že co když na tom trajektu byl někdo, kdo jel až na sever?

Zkus brát i život jako hru
Jsem fakt šílená herečka – lidi jsem dokázala ukecat na to, že soutěžíme o cestu kolem světa, že nás vyhodili úplně jinde, že jsme v hajzlu, ztratili jsme se, že jsme jeli s bláznem, že jsme zoufalí protože jsme nestihli vlak a musíme stihnout trajekt. Někdy jsem měla zoufalost přímo v hlase. Takže poprosím aspoň Thalii. Říkala jsem si, proč tohle sakra nedokážu aplikovat doma? Proč doma neumím lidi přesvědčit o svém názoru a nechávám se unést kamkoliv oni chtějí? A pak mi došlo, že tam někde, kde jste sami nemáte jinou možnost a že tomu tak bylo vždycky. Nevím jak to dělají jiní, nevím jak to změnit, aby to bylo kouzelné i tady, doma. Ale asi jsem jen tak strašně fucked up, že mě to baví víc někde daleko.

Největší luxus je být v tichu, sám se svýma myšlenkama
Jen pak nechci slyšet typické mužské „Co ti je?“ Protože mě reálně nic není, není žádnej problém, fakt jen chci, abys držel hubu. Dík.

Nenadávej na druhé a poděkuj
Lidé mají prý přirozenou vlastnost pomáhat. Prý je těžké získat čisté „NE“ – což teda osobně s autorem jedné super motivační knihy nesouhlasím, protože nám to „NE“ řeklo dost jasně celkem velké množství lidí, ale co já vím jak to myslel, tu knihu jsem nedočetla, protože byla mýho ex 😀 Za těch několik dní mi na člověku, který byl vedle mě vadila jedna věc. Každému dokázal nadávat. Byl to debil, protože nezastavil. Debil Čech. Kretén Polák. Idiot co ti nerozumí. Dement co jede pomalu. Já chápu, že to byl závod, ale vždy jsem vůči těm lidem měla nějaký respekt, vděk za to, že zastavili. A jenom tohle poslouchat celou dobu mě fakt sralo.

Dělej cokoliv co ti vrátí jiskřičky do očí
Ať je to příběh, sebevětší kravina, ale ať z ní máš radost. Protože já mám. Z každého momentu, kdy teď koukám na letenky nebo jenom vyprávím o tom, jaký bylo spaní na benzínce a směju se všemu. Tradiční dovolené jsou totiž až moc obyčejný.

Lepší je mít život plnej plot twistů než sedět doma
A ptát se sám sebe, jestli jsi šťastný. Být kindervajíčko, vyprávět lidem o tom, jak sladká jsi, ale uvnitř můžeš mít neskutečný množství překvapení. A to mě baví.

Nepotřebuješ mluvit dokonale
Dorozumíš se i s člověkem, s kterým nesdílíte stejný jazyk, mele na vás pouze finsky, a vlastně ty 4,5 hodiny s ním mohou být fakt neskutečná sranda. Ve finále sice nebylo moc vtipný, když google překladač přeložil jeho větu „…tak jsem vás sebral a teď vás zabiju“ ale jako pitomci jsme se tomu zasmáli a vyděšeně jsme si říkali, že to je fakt jen blbost made by Google. Realitu nikdy nezjistím, ale žiju, takže asi v pohodě.

Celá cesta vážně nebyla nijak zvlášť složitá, 98% stopů jsme chytli do půl hodiny a jenom dva menší záseky na fakt hodně blbých místech nás potrápily tak na 2-3 hodiny. Až na jednu výjimku, kdy nás však vezli jenom na konec města, jsme se nebála. Viděla jsem krásná místa, dělala blbosti se spoustou random lidí. Uvědomila jsem si, že dokážu být barbie, někdy, ale klidně se vyspím na zastávce autobusu. Ale cestování stopem asi nikdy nebude patřit mezi to, co vyhledávám. Jsem spíše člověk, který radši najde 1$ bus nebo rovnou tu první třídu (záleží na aktuální náladě, neasi) a má něco jistého, dokáže více plánovat kde skončí. Každej den jsem pak byla jenom strašně unavená a už jsem chtěla, aby lidi mlčeli, on mlčel, já mohla mlčet. Možná by to bylo super, kdyby toho nebylo tolik za tak krátký čas. Ale zase budu moct při otázce „Co nejbláznivějšího si zatím udělala?“ pokrčit příště v hospodě rameny jako kdyby to nic nebylo a říct, že jsem jela stopem s cizím chlapem 6000km kolem Evropy.

1 komentář: „10 věcí, které jsem se naučila během 6000km s cizím chlapem vedle sebe

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s