Bucket list blogger

Ahoj. Jsem Kamča. Pokud máte Netflix a aspoň trochu zájmu o psychopaty a teroristy, nejspíš jsme se už setkali. I když moje IMDB od doby, co jsem se nedostala do Hollywoodu, dost chátrá a nikdo titulky stejně nečte. Kdo jsem v tuto chvíli ale podstatné není. Podstatné je, co tohle celé má být a proč byste se měli vrátit a chtít víc.

Ve zkratce řečeno, pár měsíců zpátky se mi rozpadl život. Pro někoho možná naivně, já to brala fakt jako konec. Po několika pokusech “prostě zdrhnout na druhej konec světa, protože to umím docela dobře” a konfrontaci s realitou, že “na účtě mám už čtvrtej měsíc 1,26Kč” jsem se to prostě rozhodla celý překopat. Když mi bylo 18, jednoho večera při západu slunce, na střeše irského zámku, vznikl seznam 1000 věcí, které chci zkusit a zažít než umřu. 1000 jich nikdy nebylo. Klišé. A co. Sepsat mi jej pomohla jedná blonďatá italská cácorka, která uměla vykouzlit z obyčejného momentu neobyčejný. Možná proto jsem ty večery na střeše s ní tak moc milovala.

Seznam ve fialovém sešitu s nápisem “It’s time to start living” jsem tehdy hodila do krabice pojmenované “MEMORY BOX”, kde jsem měla kromě fotek a pohledů, třeba pointless šutry, šerpu z miss školy v přírodě nebo kus skla (o kterém jsem byla od svých 7 let přesvědčena, že je to diamant).  Vytáhla jsem jej však vždy jednou za rok/dva, abych si odškrtala nějaké cestovatelské řádky. To bylo celé.

Problém byl, že když jsem tu věc vzala do rukou nyní, ve skoro 27 letech, po všech těch bullshitech, které se staly, odškrtáno tam sice bylo dost, ale ani jedna z věcí nebyla nic, co by dělalo den strávený doma netradičním. Nebo aspoň ne takovým, abych si pamatovala víc než promoce, fakt super prvák vejšky, různé premiéry a festivaly…. Podívala jsem se na spoustu míst, a tam jsem zažila neskutečný věci, no nebylo tam prakticky nic, co bych dokázala tady a teď, doma. Kromě budování kariéry, kterou ti někdo během několika minut sebere. A sice jsem si házela mince do Fontany di Trevi, ale pražské fontány jsem přehlížela. A přitom do nich by třeba šli nasypat třpytky. Nebo pěna.  

A tak jsem se rozhodla se kopnout do zadku. Založit tady tuhle stránku, kde budu sdílet jak takový to odškrtávání z BUCKET LISTU jde. Jak si z toho všeho oškliva udělat pohádku a smát se trochu víc. A když už jsem teda ta dokumentaristka, vše pak postupně budete moci najít i na youtube. Ne ale asi hned.